Reservé parkování – jen pro vyvolené?

Mnoho občanů Břeclavi má problém s parkováním, ale málokoho by pomyslel na možnost požádat si o značku reservé před svým domem. Většinou by každého napadlo, že taková žádost nebude mít moc šancí na úspěch, pokud není zrovna tělesně postižený.

Když se projdete po městě, uvidíte ale, že tyto značky se občas vyskytují. Například v rezidentní zóně v centru města se značka reservé objevila před rodinným domkem a s nápisem, že parkovací stání je vyhrazeno pro obyvatele domu. Je samozřejmě možné, že město vyhovělo žádosti a souhlasilo s likvidací zelené předzahrádky (které jsou mimochodem jedním z významných prvků města, jež si pochvaloval i prezident Klaus při své návštěvě) ze zcela ospravedlnitelných a pochopitelných důvodů (například výše zmiňovaný tělesný handicap). O to více je ale překvapující a zvláštní, když zde občas parkuje vůz olepený reklamou na Evropské demokraty, za které kandidoval do zastupitelstva starosta města a někteří jeho kolegové.


Domníváme se, že takových případů bude víc, a proto jsme za naše sdružení podali žádost o informace, ve které jsme se kromě dalších ožehavých otázek ptali na podmínky a kritéria, za kterých se udělují vyhrazená parkovací stání, a rovněž jsme požádali o jejich seznam s uvedením, komu byla místa vyhrazena. Nejsme jediní, koho tyto informace zajímají, přičemž v měsíčníku Radnice se rozhodně nezveřejňují.

Reakce byla očekávaná, město požadovalo za tuto informaci 150 korun a dalších 450 korun za kompletování všech odpovědí dohromady. Přičemž se nejednalo o náklady na materiál (kopírování, tisk), které jsme samozřejmě ochotni uhradit, ale o vyčíslenou práci úředníků. Podle zákona lze požadovat úhradu pouze za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. Právě tak odůvodnilo město svůj požadavek na úhradu, poněvadž je prý musí vyhledávat v archivu od roku 2005.

To je velmi zajímavé, protože zákon o obcích ukládá povinnost evidence majetku. Proto bych očekávala, že město bude mít již zpracovanou evidenci o vyhrazených parkovacích místech a bude mít dobrý přehled o tom, komu propůjčuje (či pronajímá?) majetek města. Patrně jsem se mýlila. Přesto se domnívám, že pokud město takový seznam na náš podnět zpracuje, tak rozhodně za to nemůže požadovat úhradu, neboť je to v jeho vlastním zájmu, aby dostál svým zákonným povinnostem o řádném hospodaření a evidenci. Nehledě na to, že občané města mají právo vědět, jakým způsobem město hospodaří a zda nedochází k neodůvodněnému odlišnému zacházení se žádostmi.

Až se nám konečně podaří získat bližší informace, rádi se někdy příště o ně podělíme. Uvítali bychom i konkrétní zkušenosti dalších lidí s postupem města v této věci.

Zuzana Candigliota, zástupkyně sdružení (napsáno jako článek do novin)